V zimě k moři - Dominikánská republika

V zimě k moři - Dominikánská republika

Je zimní období, u nás jsou 2°C, a tak jako každý rok se vydávám někam za teplem. Tentokrát je to Střední Amerika - Karibské moře, plážemi a sluncem proslavená Dominikánská republika.

Na letišti v Praze nám ošetřili Boeing 737 protinámrazovým postřikem a již se vydáváme na cestu dlouhou 8000 kilometrů. Cesta trvá 12 hodin s mezipřistáním uprostřed atlantického oceánu na Azorských ostrovech. Letadlo společnosti Travel Service letí ve výšce 11 kilometrů, kde je okolní teplota - 50°C, aby zakončilo svou pouť na letišti Puerto Plata. Posádka letounu se mění, loučí se s námi, přeje příjemný pobyt v cíli naší cesty a oznamuje závěrem, že okolní teplota je 32°C, tedy přesně o 30 více, než při odletu z Prahy. Všem nám dochází, že všechny teplejší svršky v kufru máme s sebou úplně zbytečně a že nejpoužívanější oblečení bude tričko a kraťasy. Čas je posunut o 5 hodin zpět, oproti Česku a tak jsme si prodloužili den. Již z letadla bylo vidět klidnou vodu Atlantického oceánu a při přistávání na Dominikáně zelený ostrov, posázený množstvím palem a stromů. Vegetace je tady bujná, bohatá, ale při průjezdem městy i vesnicemi životní úroveň příliš vysoká není. To ale neplatí o letoviscích u moře, kde jsou na překrásných plážích vybudované čtyř a pěti hvězdičkové hotely. Jsou na vynikající úrovní s kvalitními službami. Jsme na infocestě a tak je naším úkolem poznat co nejvíce z tohoto ostrova.

První tři noci trávíme v pětihvězdičkovém hotelu Bahia Principe v Puerto Plata. Je to velký komplex 3 kilometry dlouhý podél moře. V palmové zahradě jsou překrásné hotelové pokoje s výhledem na moře. Kapacita je 1800 klientů, kterým je k dispozici několik restaurací ve stylu italské, mexické, čínské a indické, dále mnoho barů, bazénů, sportovního vyžití a všeho co klient potřebuje. Personál hotelu je přívětivý, usměvavý, všude panuje absolutní čistota. Stravování je formou bufetu s širokým výběrem několika jídel. V baru u bazénu si povídáme s lidmi, kteří sem jezdí již více než 15 let.

Třetí den našeho pobytu jsme už hodně do bronzova opálení. Slunce pálí a denně je více jak 30°C, bazény jsou plné a moře má asi 25°C. V areálu jsou různé možnosti relaxace.

Naše průvodkyně v českém jazyce nás informuje o životě v této zelené zemi plné palem. Žije zde deset milionů obyvatel a velká většina z nich v absolutní chudobě. Cestou míjíme vesnice plné nízkých domů, převážně chatrčí. Lidé jsou ale milí a přívětiví, školáci běhají ve stejnokrojích, hlavním dopravním prostředkem je čínská motorka, na kterou se naloží vše, co uveze, zřídka auto. Jsme na výletě a projíždíme lodičkou lagunu plnou mangrovníků – stromů, jejichž větve se mění v kořeny zabořujících se do mělké vody. Jsou domovem velkých hejn bílých volavek, nad kterými na nebi krouží orlosupi. V přístavu lodiček se u ibiškového stromu napájí malý kolibřík nektarem z květu. Pokud byste tu hledali barevné papoušky, tak velmi zřídka, jen zelené nebo bílé, ti ostatní pestrobarevní jsou jen na fotografiích nebo v reklamách. Rovněž tak opice, které se Vám třeba na Srí Lance pletou do cesty, tak zde se s malou ochočenou opičkou můžete fotit třeba na hotelu a koupit si za 10 USD fotku. Ve volné přírodě nejsou, tady se v divočině pasou krávy, koně a prasata.

Ze severu země se přesouváme 150 km na jih do oblasti Samaná, kde jsou krásné písečné pláže a klidnější vlny oceánů. Cestou míjíme rýžová pole a kolem nás jsou miliony kokosových palem, z nichž vynikají místní Královské palmy s typickou anténou. Projíždíme i pohoří plné zeleně a vánočních hvězdic v romantických údolích. Náš průvodce spolu s řidičem staví v jednom z menších měst, kde se jdeme podívat na místní trh. Pro některé z nás je to opravdový šok, protože je tu sice hodně exotického ovoce – banánů, manga, kakaa, oříšků, koření atd., ale slovo hygiena tu nikdy nepoužili ani neznají. Vše je na zemi na haldách. Maso nebo ryby tu porcují přímo na stole plném much. Slepice, krůty i křepelky berou rovnou z klecí na chodníku a zabíjí je přímo před vámi. Špína, zápach a hluk domorodců v  úzkých uličkách dodává všemu nevlídnou atmosféru. I to ale zde patří k životu.

Následující den jsme si zaplatili výlet k vodopádům el Limón. Cesta k nim vede kaňonem a zdoláváme jí v sedlech několika koní. Moje kobylka se jmenovala Samara a pečlivě mě nesla stezkou plnou kamení až k samému dnu údolí plného zeleně a exotických stromů, kde je jezírko. Koupeme se v křišťálové tůni pod osmdesátimetrovým vodopádem. Je to úchvatný zážitek. Cestou zpět opět ze sedla koně si povídám s Dominikáncem, který nás, tedy mě i koně doprovází. Je mu 30 let, má 4 děti, které musí živit, přitom průměrný měsíční plat je tady asi 300 USD. Závěrem dostává 10 USD zpropitné, aby věděl, že jsme z Česka taky dobří turisti. Cestou do hotelu se zastavujeme na malinké farmě, kde pěstují a vyrábějí vše, co může nabídnout tato země a co je její hlavní exportní artikl. Je to hlavně exotické ovoce – citrony, banány, manga, ananas, kakao, káva, ale i zelenina a rýže, cukrová třtina a vanilka.

Také návštěva nového supermarketu nás překvapila. Vysoká úroveň, spousta zboží z celého světa, například francouzské sýry, italská vína, švýcarské čokolády atd. Ceny jsou ale vyšší než u nás. Dominikánská republika se od roku 1992 řadí mezi demokratické státy a velice se snaží budovat síť turistických lákadel a mohu říci, že se jim to velice daří. Nerostné suroviny tu příliš nejsou a tak se vyváží i levná pracovní síla. Dva miliony občanů pracuje v cizině a vydělané peníze posílají domů svým rodinám.

V programu máme také návštěvu nedalekého komplexu “Mořského světa“. Naleznete zde exhibici papoušků, delfínů, žraloků lachtanů a mnoho dalšího. Areál se nachází u moře a program je tu na celý den.

Následující den jsme se vydali asi tak hodinu busem do Punta Rusia, kde nás nalodili na rychlé motorové čluny a cca 25 min. nás vezli místní domorodci na 12 km vzdálený písečný ostrůvek v oceánu. Ten měl rozlohu 70 x 35 m a z moře vyčnívala zhruba 2 metry vysoká písečná duna, na které byly tři dřevěné konstrukce s občerstvením a potřebami na šnorchlování. Převlékli jsme se do plavek a obdivovali vše krásné, co bylo kolem nás pod vodou, hlavně mořské korály ve kterých se ukrývala spousta pestrobarevných ryb. Počasí bylo nádherné, tak jsme na ostrůvku strávili 2 hod pohádkového pobytu. Cesta zpět na pevninu vedla podél pobřeží a my jsme proplouvali krásnou mangrovníkovou lagunou.

Další den programu nás čekala návštěva centra města Puerto Plata, vyjedeme si lanovkou na 800m vysoký kopec nad městem odkud je překrásný pohled na celé okolí. Najdete zde 40m vysokou sochu Krista, podobnou najdete v Riu v Brazílii nebo v Neapolském zálivu nad Amalfi.

Poslední den pobytu trávíme v městě Sosna v hotelu Marina. Tento hotel má rovněž perfektní služby, krásnou pláž. V okolí hotelu jsou ulice plné barů.

Pracovní dovolená pomalu končí a přichází čas návratu domů. Cestou zpět do ČR krátce zastavujeme na Kubě. Tento krásný ostrov nabízí rovněž rozmanitou přírodu, ale je poznamenán více než padesátiletou ekonomickou i politickou blokádou. Svědčí o tom již přílet do nejznámějšího turistického města Varadera, kam za den přistálo jen devět letadel, z toho tři malé soukromé. Z turistického hlediska Kubě schází to, co jsme viděli nejen na Dominikáně, ale i v Maroku, Senegalu či na Srí Lance. Tedy vstup bohatých zemí nebo podnikatelů z celého světa, aby zde investovali a vozili klienty k moři. Místní z toho mohou jen profitovat například nabídkou všelijakých služeb a odbytem třeba tabáku, rumu, ale i produktů s plných ovocných plantáží, které jinak nemají odbyt a leží často pod stromy. V obchodech jsou některé věci na příděl, mnoho budov je zaostalých, stará auta z padesátých let a často neobdělaná pole. Jako by se někde zastavil čas, ale snad se to změní, čemuž nasvědčuje nové jednání s USA a Kanadou o ukončení blokády.

Cesta domů vede z Kuby, kde je stále 30°C přes sever Kanady. Po pěti hodinách letu má naše letadlo mezipřistání. Ale díky velké mlze a hustému sněžení nás místní dispečeři nepustili na přistávací plochu. Pilot dvakrát zakrouží nad místem přistání a po marném pokusu dostává pokyn na přesun k letišti San Juan vzdáleného asi 30 minut letu. S trochou adrenalinu dosedáme na přistávací plochu, kde je rovněž čerstvý sníh a teplota - 4°C. Doplňujeme palivo a zásoby a vydáváme se na další 6 hodinnový let do Prahy, kde v pořádku přistáváme. Plní zážitků a dojmů z exotického prostředí se vracíme do našich domovů. Bylo to krásné a příště zase jinam, např. do Keni nebo na Zanzibar.

Autor: Sklenář Josef, majitel CK Osvěta Hořovice

Článek byl zobrazen 5 491 krát.