Santo Domingo

Santo Domingo

Santo Domingo ležící na jižním pobřeží ostrova Hispaniola, se se svými čtyřmi miliony obyvatel stalo největším a také hlavním městem Dominikánské republiky. Leží při ústí řeky Ozamy do Karibského moře, odkud se paprskovitě rozvětvuje na všechny strany. V metropoli se dnes snoubí historie s novodobou městskou zástavbou.

K založení města došlo v roce 1496 a tehdy dostalo název La Nueva Isabela. Jako pocta svatému Dominiku, jež byl kazatelem a zakladatelem Řádu bratří kazatelů (dominikáni), bylo později přejmenováno na Santo Domingo de Guzmán. V roce 1502 město zasáhl hurikán, který jej téměř srovnal se zemí. Guvernér Nicolás de Ovando osadu přestěhoval na západní břeh řeky Ozamy. Santo Domingo je známé jako první sídlo španělské koloniální správy a také jako první město založené Španěly v Novém světě.

Během období koloniální nadvlády se městu přezdívalo „Vstupní brána do Karibiku“. Právě odtud vyplouvala většina lodí se španělskými conquistadory v polovině 16. století na americký kontinent. Například dobyvatel Hernán Cortés ze Santo Dominga vyplul do Mexika, kde následně dobyl říši Aztéků. Nebo Vasco Núñez de Balboa byl prvním Evropanem, který dosáhl Tichého oceánu z amerického pobřeží. V roce 1586 bylo město dobyto anglickým korzárem Francisem Drakem.

V letech 1795 až 1822 bylo město střídavě pod nadvládou Francouzů, Španělů a jednou bylo dokonce obléháno haitskými otroky. Nakonec jej získali Španělé a v roce 1821 vyhlásila španělská část ostrova svou nezávislost na Španělsku. Ta ovšem trvala jen 2 měsíce, do doby než ji obsadilo Haiti. V roce 1844 se nakonec Dominikánská republika od Haiti oprostila, osamostatnila a Santo Domingo se stalo jejím hlavním městem, kterým je dodnes. Od roku 1936 do roku 1961 neslo město název Ciudad Trujillo, podle diktátora Rafaela Trujilla, zvaného El Jefe, tedy „šéf“.

Jednotlivé části města spojují čtyři mosty klenoucí se přes řeku Ozamu. Tři z nich se jmenují po národních hrdinech a jeden po levicovém politikovi. U ústí řeky se nachází přístav pro výletní lodě, na druhé straně zase přístav pro jachty. V 60. letech 20. století procházela metropole největším rozmachem. Západní část města je tvořena bohatšími domy a rezidencemi a je oblastí, kam se stahuje městská smetánka. Východní břeh je oproti tomu domovem pro chudší obyvatelstvo. V posledních letech se město natolik rozrostlo, že byla celá oblast prohlášená Provincií Santo Domingo. V současnosti je Santo Domingo druhým nejlidnatějším městem Karibiku, první místo zaujímá kubánská Havana. V samotném městě žije asi milión obyvatel, ale v celé metropolitní oblasti města žije okolo 4 milionů lidí. Santo Domingo je kulturním, obchodním a vzdělanostním centrem země.

Tvář města se v posledních letech dost mění, historická městská zástavba ostře kontrastuje s tou moderní. Historické jádro města nazývané Zona Colonial se nachází na západním břehu a v roce 1990 bylo celé zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.  V této koloniální části města se totiž nachází ty nejvýznamnější památky a nejstarší stavby, které se podařilo dochovat. Jde například o katedrálu Santa María de la Encarnación, která je nejstarší na americkém kontinentě, mohutnou pevnost, nebo univerzitu, jež byla založena v roce 1538. Nachází se zde také pomník a rodný dům Kryštofa Kolumba a jeho rodiny, několik zajímavých kostelů a paláců pocházejících z doby evropské kolonizace Ameriky.  Za zmínku stojí i staré měšťanské domy, z nichž mnohé byly v minulosti renovovány. Vynechat byste neměli ani Atarazanu, která byla prvním obchodním centrem, nebo naproti ní stojící El Alcázar. Poté se můžete projít po Calle de las Dammas, kde je plno památek a zajímavé Museo de las Casas Reales.

Ve 20. století začalo město získávat svou modernější podobu. Došlo k jeho rozšíření a výstavbě moderních budov a obytných čtvrtí. Ničím neobvyklým dnes v Santo Domingu nejsou chudinské chatrče roztroušené v kopcích za městem.